Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie oddílu

V září 2007 náš oddíl oslavil výročí svého vzniku, dovolím si proto v tomto textu shrnout události, ke kterým v uplynulých rocích došlo. Učiním tak v maximální snaze o historickou objektivitu a přesnost. Abychom se však mohli vydat na výpravu po stopách našeho oddílu a jeho jednotlivých družin, musíme se vrátit o deset roků zpět…

            4. oddíl Ostnovci vznikl v září 1997 na zahajovací výpravě po „povodňovém“ táboře v Bakalově sloučením 4. oddílu Setonovci a 6. oddílu Ostříži. Motivace k tomuto kroku byla zřejmá. Většina Ostřížů se totiž nacházela v předroverském či roverském věku a oddílu se tak nedostávalo členů. Naproti tomu Setonovcům scházeli lidé do vedení, celý oddíl měl de facto na starosti tehdy ještě mladý a nezkušený Gin. Pod slatinickou borovicí se také rozhodlo o vzniku 6. smečky vlčat, jejíž historie je od počátku s historií ostnoveckou úzce provázána. Vůdkyní vlčat se stala Leňa, zástupcem vedoucího Řekva, členové byli rekrutováni z mladších členů Setonovců a Ostřížů a rádcem nově vzniklé družiny Svišťů se stal Luboš. Ze tří setonovských družin (Jestřábi, Šakali (družina s nedlouhou dobou působení vzniklá spojením Lišáků a Bobrů) a Stopaři) a dvou ostřížských (Lišky a Bílá Růže) vznikly tři ostnovecké. Rádcem Lišek byl Dejmi, rádcem Bílé Růže Bacil a ve Stopařích se střídali Prášek se Sovou. Vůdcem oddílu zůstal Gin, mezi ostatní členy vedení patřili Králík, Hebi, Káně, Tygřík a Milda. Ostnovci se schází na Dvořákově 34, vlčata v bývalé ostřížské klubovně na Mozartově 6.

            Taková je tedy situace na podzim 1997. Oba oddíly procházely dobou relativního rozkvětu, mezi častá místa třídenních výprav patřily Drahanovice, Nové Losiny či Horní Mlýn. Vlčata se mezitím rozrostla o další družinu (vznikli Havrani – rádcem Jirka). Vzhledem ke sloučení dvou oddílů se musel obnovit také oddílový pokřik. Na několik let však situace zůstala nejasná, konkrétně až do jara roku 2001. Do té doby se používalo především oddílové heslo, případně provizorní pokřik: „Krev Ostřížů nám v srdci bije, v mysli naší Seton žije!“

            Tábor 1998 se konal poprvé na tábořišti Krásno. Tehdy ještě nikdo netušil, že se do údolí mezi vesnicemi Suchdol a Jednov vrátíme ještě v pěti následujících letech. Hebi zde organizoval nezapomenutelnou celotáborovou hru Pán Prstenů, vlčata hrála Hobita. Přesto však táboru stejně jako v minulém roce citelně uškodilo deštivé počasí.

            V dalším roce se oddíl potýkal se značnými problémy, počet družin dokonce v jednom okamžiku klesl na dvě. Způsobil to odchod mnoha členů do nové roverské družiny Křováků a obměnou zkušených rádců za nezkušené. Bílou Růži převzal Kluzák, Lišky vedl v následujícím roce Kapsa a na krátkou dobu se stal rádcem Stopařů Čenda. Právě družina Stopařů se rozpadla kolem ledna 1999, v září 1999 byla po příchodu mnoha nových členů z vlčat obnovena. Snad právě tehdy získali Stopaři nálepku družiny, která se rozpadne a znovu založí, kdykoli je to potřeba. Ve vlčatech poměrně rychle vznikli a zase zanikli Krokodýli, které vedl Krtek.

            Krásno 1999 lze označit jako vcelku průměrný „krásnový“ tábor, který se ničím zvláštním neodlišoval od ostatních. Za zmínku stojí snad zahájení CTH Maleville, sice útěk z tábora ve vidině jaderné války a následné přespání v hasičské zbrojnici v Suchdolu. Že zádná válka nehrozí a že jde jen o začátek hry, se účastníci dozvěděli až ráno. Vlčata hrála CTH Korzáři.

            V již zmíněném září 1999 se znovu přeskupily družiny a přes velké překvapení všech členů byl novým rádcem Lišek jmenován Vlček. Kapsa dostal na starost Stopaře. Následující školní rok vyvstal před vedením nečekaný problém. Dům, v němž se nacházela klubovna, začal prodávat byty nájemníkům, tedy i 4. oddílu Ostnovci. Původní cena zněla zhruba 40 000, nakonec se ji podařilo usmlouvat na 30 000. Během roku proto proběhlo několik brigád na rekonstrukci Skautského domu, za které nám okres odpustil registrační poplatky, a peníze tak mohly být využity na zakoupení klubovny. Mezi tradiční akce pořádané v těchto letech patřilo například zpívání před Priorem, charitativní akce s vybíráním peněz na děti postižené leukémií, nebo také uzlařská regata, tehdy ještě masová akce s účastí oddílů z jiných středisek. Do vedení vlčat se zapojuje Rákos, který přebírá družinu Havranů.

            Krásno 2000 se naopak zapsalo poměrně výrazně. Byl to tábor s epidemií zvracení, která postihla během prvního týdne prakticky veškeré osazenstvo. Králík, tehdejší zdravotník, se rozhodl proti chorobě bojovat černým humorem, na nástěnce v jídelně se tak objevila tabulka „táborový vrhač“, do níž se zaznamenávalo, kolikrát musel kdo odběhnout do křoví. Zmínku si rozhodně zaslouží také Zorimor, táborový přízrak, který zanechával tajemné dopisy a jehož nejsmělejším kouskem bylo noční potečkování všech táborníků červenou lihovkou. Ani po letech se nepodařilo z nikoho vymámit přiznání, že by právě on byl Zorimor. Proběhla také kontroverzní CTH Avalon, na kterou bude patrně polovina zúčastněných navždy vzpomínat jako na nejlepší CTH, kterou kdy hráli, někteří jako na nejhorší…

            V září začíná první CRH v novodobé historii, Zlatá horečka. Jako každý rok se koná například mikulášský maškarní bál v hospodě U Pelikána, naše družstvo slavně vítězí v okresním kole Svojsíkova závodu, v krajském kole potom obsazuje páté místo. Do vedení vlčat se dostávají Hřebík, Tinťa a Dráček, tím se oba oddíly odcizují a v následujících třech letech se nekonají ani společné letní tábory. Na jaře je vypsána soutěž o nový oddílový pokřik a vítězí Rohlík se svým: „Za přírodu, správnou věc, bojuje vždy Ostnovec!“

            Na v pořadí již čtvrtém Krásně, tentokrát jen dvoutýdenním, vrcholí celoroční hra Zlatá horečka, odlišující se především tím, že se nekonají žádné etapy, jen se běhá pro zlato ukryté v potocích v okolí tábora. Tentokrát během tábora téměř nezapršelo.

            V září dochází k další výměně rádců ve dvou družinách, Lišky nadále vede Vlček, Stopaře nově Drákula a Bílou Růži Vojta. Zároveň dochází k dalšímu masivnímu omlazení oddílu, získáváme asi devět nových členů z vlčat. Již během roku začíná být zřejmé, že Gin pomalu končí a předává vedení svému zástupci, Dejmimu. Zároveň dochází k pozvolnému rozpadu Křováků, kteří se ještě ke konci scházeli v čajovně U Mloka, kde si Tygřík odbýval svou civilní službu. Na podzim vítězíme na turnaji v hořícím míči.

K výměně vedoucího oficiálně dochází až na závěrečném táboráku Krásna 2002, kterého se Gin účastnil už jen sporadicky, všechno má na starosti Dejmi, s CTH Indiáni mu pomáhá Hebi, bohužel je patrné, že CTH vzniká na poslední chvíli a etapy jsou mírně improvizované. Navázat na Ginovu éru, trvající pět a půl roku, bylo zkrátka těžké a oddíl prochází poměrně bolestivým přerodem.

Proto následující školní rok dobou, v níž se Ostnovci potácí asi v nejhlubší krizi ve svých dějinách. Dejmi rezignuje na vedení oddílu na vánoční schůzce 2002, místo vedoucího přijímá částečně pod nátlakem Kapsa. Prudce klesá četnost výprav, vůbec není vyhlášeno celoroční bodování, účast na akcích je přinejmenším sporadická, následuje fiasko ve Svojsíkově závodu a diskvalifikace kvůli nízkému počtu členů a ve vzduchu visí spojení se 7. oddílem, naším velkým rivalem.

            V létě 2003 naposledy jedeme na Krásno. S námi se tábora účastní také Sedmička a bohužel musíme zpětně připustit, že jsme tehdy hráli druhé housle. Za naše vedení jsou přítomni jen Kapsa a Slavík, ale hlavní slovo rozhodně patří vedení Sedmičky. Celotáborová hra, která podle ostnoveckých tradic patří mezi hlavní táborové záležitosti, je zatlačena do pozadí a mnohem větší důraz je kladen na akce typu turnaj v Člověče, nezlob se nebo na olympiádu. Přesto tábor proběhl v přátelské atmosféře a oba oddíly se lépe poznaly, konec opět poznamenala epidemie způsobená špatnou vodou. O spojení se Sedmičkou se hovoří jako o skoro hotové záležitosti.

            Září 2003 však přináší překvapení v podobě nového vedoucího, Kapsa oficálně končí a na jeho místo přichází Žabák, jako dar pro oddíl procházející obrodou přináší novou oddílovou vlajku. Na legendární výpravu do Smilova jede asi čtyřicet členů a zdá se, že se blýská na lepší časy. Drákula odchází a v říjnu znovu vzniklé Stopaře vede Lukáš. Zbývající družiny vedou nadále Vlček a Vojta. Mezitím se mění vedení i ve vlčatech, přichází Brácha a jeho zástupcem je Chřepťa. Dvě vlčácké družiny vedou Kecálek a Juan. Stěhujeme se do klubovny v areálu školky na Mozartově, vlčata se přesouvají do horní klubovny.

Na družinovkách probíhá CRH Civilizace, mění se i repertoár chat, mezi stálice se řadí Smilov, Těšíkov a srub „áčko“ nedaleko Hoštejna. V zimě je vykradena vlčácká klubovna, pachatele, ač je podezření na jednu osobu poměrně oprávněné, policie oficiálně nedopadla. Na jaře je Juan pro nevhodné chování z oddílu vlčat vyloučen. Sviště vede chvíli Hanzy, chvíli Brácha. Chřepťa vlčáckou smečku brzy opustil.

            Po mnohaleté nadvládě Krásna se s nedůvěrou přesouváme na pro nás nové tábořiště, takzvanou „starou“ Huzovou, po dlouhé době jedeme spolu s vlčaty. Tábor se povedl, temnou skvrnu na jinak zdařilém programu představovalo vyvrcholení CRH a následná hádka ohledně zrady v posledním kole strategie. Obnovená spolupráce s vlčaty navíc znamená přísun čtyř nových členů. Na konci tábora se novým rádcem Stopařů stává Rohlík.

            Školní rok 2004/2005 se nesl ve znamení špatné nálady. Na akce chodilo málo členů, dvakrát jsme dokonce namísto plánované výpravy skončili na Žabákově chatě v Hrubé Vodě, protože by se pronájem chaty nevyplatil. Zde také začíná CRH Caesar. V průběhu roku ubývá členů, Stopaři se naposledy rozpadají, zůstávají dvě družiny a Lišky přebírá Grizzly. Na výpravě do Písařova navíc potupně ztrácíme oddílovou vlajku. Vlček se krátce snaží obnovit roverskou družinu Bodláci, ale neúspěšně. Koncem roku odchází. Ve vlčatech stále není pevný druhý rádce vedle Kecálka, střídají se Medvěd, Čaroděj a Bacil.

            Léto 2005 jsme prožili v Rakové u Konice, celkem obstojný tábor bohužel značně utrpěl vyhrocenou rivalitou mezi Bílou Růží a Liškami, která ke konci přerostla skoro až k nepřátelství. Každý totiž patřil k jedné ze dvou stran, každý mohl být buď vítěz, nebo poražený. CTH Řím byla ukončena po dvou týdnech, protože se na konci tábora ženil Žabák a nemohl se posledních dnů účastnit. Vlčata hrála hru na téma lovců mamutů, získávala přízeň Velkého Ugata.

            Září 2005 opět přineslo několik změn. Vojta se coby rádce stěhuje do Lišek místo Grizzlyho, Bílou Růži přebírá Medvěd. Tím ovšem machinace ohledně vedení družin zdaleka nekončí, v lednu se stává rádcem Lišek Čaroděj, Vojta přechází vést Havrany místo Kecálka a ve Svištích se na delší dobu stává rádcem K2. Po celý rok však jdeme vzhůru, členů rychle přibývá v obou oddílech a zdá se, že nás čekají dobré časy.

            Tábor 2006 v Náměšti na Hané rozhodně představuje vrchol Žabákovy éry, jednak díky hojné účasti, jednak díky pestrému a dobře připravenému programu, jednak díky dobrému zapojení starších skautů coby vedoucích skupin na CTH. Ta je na téma Objevení Ameriky, poprvé společná pro skauty i vlčata.

            Od začátku školního roku 2006/2007 máme s vlčaty společné družinovky, oddíly mají dohromady čtyři družiny. Bílou Růži (Medvěd), Lišky (Michal), Sviště (Čaroděj) a Havrany (Vojta). Přestože se družinovky pro obě věkové kategorie poměrně osvědčily, opouští nás několik zejména starších skautů. Znovu vzniká roverská družina pod velením navrátivšího se Chřepti. Po rozpačitém startu probíhá CRH Duna. S blížícím se létem však znovu zápolíme s odcházením členů, s problémy se potýká především družina Lišek, kterou oslabili přeběhlíci do Štěpánova v čele s K2. Ještě si dovolím zmínit historický úspěch na Křovina kapu, kde jsme obsadili čtvrté místo. Osvědčily se také výpravy s cizími oddíly, velikonoční s Jitřenkami a podzimní s Duběnkami.

            Tábor 2007 se koná v Rešovském údolí. Tím jsme dopluli do vod nedaleké minulosti, do dob zmapovaných v naší digitální kronice. Poslední zprávou, kterou hodlám uvést, je Žabákův odchod z pozice vedoucího a následné definitivní sloučení s 2. smečkou. Vedoucím sjednoceného oddílu, v číslování Ostnovců již pátým, se stává Brácha. Oddíl se tak po deseti letech kruhem vrací tam, kde v září 1997 začínal. Přejme mu do dalšího desetiletí hodně štěstí a úspěchů.

Za vedení 4.oddílu Ostnovci Vojta