Bradlo 10. 4. 2010
Bradlo 10. 4. 2010
Podezřelý klid se hrne hlavním nádraží v Olomouci. Fouká vítr. Staré nádražní dveře se zlehka otevírají, již vidím známé tváře. Podivně se na mě pousmívají se slovy „Jdeš pozdě.“ Stejně si stále myslím, že sraz byl napsaný, že je o půl, akorád ho někdo změnil. Zůčastnili se: Brácha, Vojta, Medvěd, Lipo, Upír, Já (Matěj), Snake, Ondra, Jenda, Vojta a Pavel Hanoskovi, Bublina, Jarek, Tadeáš. Připraveni k odjezdu odcházíme na nástupiště.
Vyhřátý vlak na nás čeká na třetím nástupišti. Sedáme si do pohodlných sedaček a odjíždíme. Cesta se táhla zhruba 20-30 minut, což byla opravdu jen chvilka. Během cesty se ve vlaku děje mnoho věcí. Chatování podobné icq přes papírek, hraní DrD a WoD, rozhovory s náhodnými cestujícími a mnoho dalšího. Vystupujeme na blíže nespecifikované stanici a vydáváme se na cestu.
Nedaleko nádraží se vyskytuje pěkné fotbalové hřiště. Můžete hádat, co jsme dělali následující čas. Ano, správně hádáte. Snake se vydal ke majiteli hřiště, který byl naproti a domluvil se s ním, že si budeme moci chvíli na hřišti zahrát a vypujčil nám dvě branky. Hned po vstupu do hřiště jsme si všimli, že je praktický celý hřiště jedno velký bahniště. Přesouváme se na druhou stranu hřiště, rozmišťujeme branky a rozdělujeme se do týmů. Hrálo se celkem dlouho do absolutního vyčerpání. Stojí zde za zmínku Medvědový zlatý botičky, s kterými dal téměř přes celé hřiště pár gólů. Ale na druhou stranu taky mou smůlu u branky protivníka, kde většinou šel dát krásný gól, ale bohužel míč letěl všude, krom do brány. Následují nájezdy díky remíze. Už si nepamatuji, jak dopadli, ale jistě to rozhodlo o vítězi. Uklízíme branky a pokračujeme v cestě.
Po chvíli mijíme potok, který záhy přeskakujeme a pokračujeme do bahnitého kopečna, avšak se zase objevujeme na hezké cestě. Pokračujeme do lesa. Po pár kilometrech zastavujeme a nastává hra, která bude po zbytek výšlapu na Bradlo. Dáváme si za opasek uzlovačku, a při vyslovení jistého slova nastává bitva o uzlovačky. (Klasická vytrhovačka uzlovaček za pasem) Po dlouhém a krutém boji pokračujeme dále.
Cestou si dáváme přestávky, malé hry, urychlujeme si cestu. Cestou každý řeší všechno a ze všemi. Někdo se snaží doběhnout “Ty ve předu“ a někdo se jen fláká v zadu. Pár metru před Bradlem se někomu ztratil mobil (Bublinovi), takže ho Brácha a Vojta šli hledat. Mezitím jsme se pod Bradlem rozdělili do skupinek a šli zahrát šiškovku. Jedni na straně Obranců v horách pod velením Lipa, kteří byli chaoticky rozproštěni po skalách, a na druhé straně dobyvatelé pod mým velení. Z hlasitým výkřikem se rozbíháme na obránce do skal a oni záhy ustupují dal do hor. Z ničeho nic začínají padat kroupy, opravdu velké a silně. Toto počasí se hodilo k prostředí se skály při dobývání a zcela demoralizovalo skupinku obranců, kteří se ihned dali na útěk. Po zabití zbytku obranců, po pár pádech na kameny už i přišli Brácha s Vojtou a vylezli jsme na skálu.
Odpočíváme a vychutnáváme si výhled na okolí. Medvěd se snaží vyhecovat kohokoli, aby vyhodil batoh ze skály, že mu věci pohlídá a s batohem se nic nestane, jen aby udělal fotku. Po krátkém odpočinku jsme požádali náhodné turisty, aby nás vyfotili. Hned následovala Lipova hra, která měla procvičit mladší členy na závod světlušek a vlčat. Odešli jsme na stanoviště a na každém stanovišti dávali členům různé úkoly. Přes orientování na mapě, šifry, až po určení dopravních značek. Jelikož byly jen dva týmy, tak to uběhlo rychle, a pomalu pokračovali směrem dolů.
Cesta dolů uběhla celkem rychle, pochopitelně. Přestávky ani být nemusely. Po pár kilometrech se objevujeme na poli nedaleko nádraží. Zde následuje hra na „slony“, kdy se člověk točí na místě s pohledem na zem a chobotem. Poté utíká z kopce dolů. Padlo zde mnoho lidí, naštěstí závažnějším úrazům nedošlo. Zraněných lidí jsme se zbavili v nejbližším potoce. Pokračujeme pod železniční přejezd na nádraží. Zde si vychutnáváme pohled na staré nádraží a odjíždíme do Olomouce. Cesta utekla vskutku rychle. Vystupujeme z vlaku a rozcházíme se domů.
PS: Jestli jsem na někoho zapoměl, omlouvám se.
PSS: Ne všechno musí býti fakta.
Matěj