Brigáda v klubovně 10. - 11. 10. 08
Brigáda 10. – 12. 10. 2008
Nejprve několik základních skutečností o naší klubovně na Mozartově 6:
1. Kdyby se podařilo vynosit všechny nepotřebné předměty před klubovnu, ukáže se, že se celá klubovna přemístila o dva metry ve směru vynášení.
2. Pokud jste při úklidu nenašli nějaký libovolný předmět, znamená to pouze, že jste ho JEŠTĚ nenašli. Každý totiž někde v klubovně je.
3. Předmět ve vnějším světě užitečný se stává v klubovně součástí živého klubovnového organismu a zarůstá do nepochopitelného chaosu, v němž se předměty samy přemisťují, zjevují se a zase mizí.
4. Každý z předmětů v klubovně je potenciálně užitečný, nikdo však o žádném z předmětů kvůli jejich množství není schopen říci, kde se vlastně který nachází, což z předmětů činí předměty neužitečné.
5. Kdyby se někdo pokusil zamést podlahu na půdě, ukáže se, že tu žádná podlaha není.
Popis podobných paranormálních jevů by zabral několik stran a zabývá se jím samostatný obor klubovnologie, zmíním se proto raději o akci, která měla s touto situací skoncovat. K boji proti nepořádku se za náš oddíl dostavili tito: Brácha, Medvěd, Čaroděj, Joke, Sox, Lipo, Jenda, Ondra, Snake, Modroočko a já. Za účelem zvelebení klubovny se také dostavily nějaké posily z Jitřenek včetně K2.
Svou aktivitu jsme započali přímo v ohnisku nepořádku, v oběšeňáku. Vedení třídilo věci na ty, o kterých někdo ví, k čemu by měly sloužit, a na ty, u nichž se původni účel už zapomněl. Druhou skupinu potom řetězovým systémem odeslalo před klubovnu. Mimo jiné bylo mezi plachtami a táborovým nádobím nalezeno následující: hromada střepů, polní telefon, jelení parohy, podivný trychtýř s ucpaným filtrem, duše na kolo a víko od nám neznámého poklopu.
Pracovalo se na směny, protože se vzduch v oběšeňáku brzy dal krájet a vyvážet, přiotrávení jedinci pomáhali skládat dřevo, případně vyklepávat koberec na plácku před budovou. Na jedné ze skříní jsme také našli objekt, pro který se brzy ujal pracovní pojem „výměšek“. Po dlouhých spekulacích o tom, jak se kdo nebo co dostalo za tímto účelem na skříň do oběšeňáku, a diskuzi, kdo by byl ochoten ho sníst a za kolik, Medvěd výměšek úspěšně odklidil.
Mezitím se ukázalo, že dnes pro odpad žádné auto nepřijede, a zavládla mírná panika. Chvíli to dokonce vypadalo, že budeme nosit věci zpátky tam, odkud jsme je přinesli. Možná jsem nebyl sám, komu se v tom okamžiku zdálo, že se nám klubovna někde ve svých zaprášených útrobách hlasitě směje…
Brácha nás naštěstí ujistil, že nějaké auto určitě přijede, i když to pravděpodobně nebude dnes. Něco se podařilo odvézt Jitřence, něco jsme ilegálně roznesli k popelnicím v blízkém okolí. Pokračovalo se v boji, ale nutno podotknout, že pracovní morálka klesla na nejnižší možnou úroveň a pro spoustu lidí se hlavní náplní času stalo házení šipek na kus polystyrenu…
K večeru jsme s Bráchou a Čarodějem vyrazili do obchodu nakoupit občerstvení, Sox zatím sestavil notebook, abychom se mohli podívat na nějaký film. Asi půl hodiny se jedlo všechno možné od chipsů po zmrzlinu, než se mohlo s filmem začít. Vybrali jsme nakonec Vikingy, a strávili tak večer ve společnosti vousatých válečníků. Někteří dali raději přednost hraní na kytaru nebo counter-strikeu. Zbytek večera (a velkou část noci) jsme věnovali agricole a povídání v dolní klubovně. Jen jednou nám přišel Snake z horní klubovny ohlásit, že mu Sox polil spacák a nechce říct čím. Jinak proběhla noc bez potíží.
A ráno zase práce. Hlavním cílem celé brigády bylo vymalování dolní klubovny a právě to přišlo na řadu. Škoda, že jsme nestihli nafotit klubovnu před malováním, došlo totiž k mnoha změnám. Ze zdi naproti dveřím zmizely větve stromu a družinové znaky, jejich místo snad brzy zaujmou znaky aktualizované. Natíralo se taky v místnosti před klubovnou, sem byla zvolena banánově žlutá. Kdo zrovna nemaloval, hrál fotbal.
Kolem poledne se lidé začali jeden po druhém vytrácet, zůstal jen Brácha a několik dalších vytrvalců, aby dílo dokončili během sobotního odpoledne a neděle a zahájili možná úplně novou epochu na Mozartově 6. Posuďte sami, jestli se jim to podařilo…
Vojta