Chlum 10.11. 2007
17. 11. 2007
Výprava na Chlum (10.11.2007)
Pokud by se mělo určit, která výprava byla první skutečně zimní, byla by to jistě výprava tato. Na autobusové nádraží se přesto choulil docela slušný počet členů v čele s Lipem, Jendou a jinými stálicemi v našem oddíle. Vedení se ale samozřejmě nenechalo zahanbit. Kromě Vojty se nás sešel plný počet, přišel dokonce i náš vlajkonoš Chřepťa, kterého jsme od prázdnin neviděli. Nasedli jsme tedy do autobusu a užili si příjemnou, ale nedlouhou cestu do Velkého Týnce, kde jsme byli vydáni napospas počasí a Bráchovým orientačním schopnostem.
Po krátké cestě po modré značce jsme udělali malou odbočku k místnímu památníku Osvobození, kde jsme posvačili a zahráli si dvě hry, které snad toto místo moc nezneuctily. První hra, naši oblíbení Lvi, splnila svůj úkol a alespoň trochu nás zahřála v tomto nevkusném počasí. Druhá, Medvědovy sladké, silné a alkoholické nápoje, zase vyplašila hejna ptáků sedících na okolních stromech a možná i leckterého poutníka směřujícího k tomuto místu.
Pak jsme se ale zase vydali na cestu. Cestou se povídalo, smálo se, nehrála se obligátní bomba a povodeň, což mnohé příjemně potěšilo. Tím jsme se dostali až kousek pod vrchol slavné hory Velký Chlum, která měří úctyhodných 344 metrů. V místě, kde se louka měnila v les a stál zde také vachrlatý posed jsme spočinuli. Luke s Medvědem obsadili posed a Joke si šel nachystat svoji hru pro vlčata. Nemohu vám bohužel sdělit přesnější obsah hry, protože během hraní mělo vedení vášnivou debatu o tanečních krocích a nestihl jsem sledovat průběh. Občas ale některá skupinka vlčat přiběhla a zpívala lidovou píseň, nebo si jen tak dala nástup a řvala podivné pokřiky, přičemž vedoucí skupiny u toho mával nad hlavou listem.
Při ukrajování dalších kilometrů začalo drobně mrholit, takže počasí se posunulo ve stupnici o další pole dolů na políčko Skandální. Naše čepice a kapuce dostaly pořádně zabrat a já byl v tu chvíli opravdu rád, že se na výpravu sešlo jen to silné jádro, které je větrem a dešti ošlehané a na podobné podmínky zvyklé.
Poslední přestávku jsme zaplnili etapou CRH na lehce špionážní téma. Účastníci se museli plížit lesem tak, aby je neviděly oči některého ze dvou strážců, a přitom ještě hledat pět kartiček se slovy dávající dohromady jedno klíčové. Po vyrovnané bitvě vyhrála družina Bílá růže.
Čekal nás sice poslední, ale rozhodně nejtěžší úsek naší cesty. Zelená značka těsně před Krčmaní mířila kamsi do bažin a my byli nuceni jít po schůdnější cestě, která ovšem nevedla přímo do Krčmaně , ale asi 500 metrů od ní na nový úsek silnice 55 Olomouc – Přerov. Během nervózní chůze v příkopu nás pošplíchalo nejedno auto, my ale byli rádi, že jsme na zastávku autobusu došli zdraví a hlavně všichni.
Když jsme došli na zastávku a začali vyhlížet autobus, Brácha nás zchladil poznámkou, že autobus jede asi za hodinku a my máme spoustu volného času. Vedení zorganizovalo dvě expedice, jejichž cílem bylo nalézt hospodu, obě se ale vrátily s prázdnou. Jelikož nebylo kde hrát hry, našla se vhodná témata k hovoru a vlčata zachvátila horečka v hraní DrD. Po půlhodině byla kosa už i těm nejlépe oblečeným, takže Brácha zorganizoval na asi šesti metrech čtverečních krátkou běhací hru.
Mezitím přijel krásně vyhřátý autobus, na který už se všichni notnou chvíli těšili. Zpáteční cesta proběhla v poklidu, všichni byli příjemně unaveni. Po příjezdu se vedení ještě snažilo o jakési zakončení na autobusovém nádraží, vlčata se ovšem rozprchla za svými příbuznými s takovou rychlostí, že už bylo nemožné je volat zpátky.
Navzdory počasí se ale podle mě výprava velmi vydařila, nechyběly skvělé hry, nezvyklá, ale hezká příroda a po celou dobu panovala veselá a optimistická nálada. Nashledanou na výpravě do Žlutých skal
ČARODĚJ