Esperia 2008 (18-21.9.2008)
Na tuto čtyřdenní akci jsme se všichni těšili už od skončení podobné akce v dálném Tibetu. Přesné informace jsme ale v oddíle zjistili až na poslední chvíli, tak jsme neztráceli čas a okamžitě se přihlásili. Účastníky našeho oddílu na této akci jsem byl já – Lukáš, Michal, Brácha, Medvěd, Čaroděj a posledním přihlášeným byl Pepa.
V den D se zraky všech neustále upínaly k obloze a střídavě na zpravodajství o počasí, protože varování meteorologů o náhlém a nečekaném ochlazení předčily naše původní představy o malém deštíčku a chladivém vánku. Nakonec ale bylo pouze chladno a zamračeno. Z olomouckého nádraží jsme se vlakem přesunuli na brněnské, pak jsme pokračovali tramvají a poslední část jsme absolvovali pěšky. Postupně se k nám přidávaly další a další skupinky ostatních oddílů. Výjimku tvořil v našem oddílu Brácha, který nás po celou dobu pobytu krmil bajkou o tom, jak šel ze svých brněnských kolejí pěšky.
Po příjezdu na místo nás přivítali organizátoři malou scénkou, kterou si nenechal ujít ani řidič autobusu s cestujícími, kteří i přes hrozící zpoždění sledovali každý pohyb. Během cesty ke mlýnu, kde jsme trávili celé 4 dny, jsme prošli psychotestem, byli zaregistrováni a následně onáramkováni a vyfotografováni. Poté nám Medvěd předvedl svůj samorozdělávací stan a Pepa svůj paprikáš s chlebem – kompletní strava na 4 denní akci.
Během následujících hodin jsme byli seznámeni s krutou skutečností. Lidstvo zkazilo svět natolik, že je nevyhnutelné, aby několik vybraných jedinců planetu opustilo a založilo nový život na jiné planetě – Esperii, kde se pokusí žít takovým životem, aby již k další zkáze nedošlo. Poslali jsme dopisy svým blízkým, odložili veškerý majetek, prošli po horkých a ostrých kamenech a ledovou vodou (teplota vody
Ranní probuzení bylo po probdělé noci kruté – nesynchronizovaný aerobik zdolal jen hrstku účastníků, zbytek se nemohl dostat ze spacáku. V průběhu dopoledne nás čekal velmi složitý úkol a tím byla volba nové vlády. Do užšího výběru se po dlouhém váhání dostal z našeho oddílu pouze Medvěd, ale jeho strana byla během prezentace jednotlivých politických stran silně zdecimována stranou Lemona, která také drtivě vyhrála.
Odpoledne nás čekala Speciální Cimrmanova olympiáda. Soutěžilo se v hodu CD, nevěrném běhu, překladem ruského předvolání, skládání vlaštovky, …. Pro družstva byla připravena týmová hra Kosmodisk, která se neobešla bez krvavého zranění. Medvěd a Žeros se zabrali do hry tak mocně, že se srazili a Žeros nás pak po zbytek pobytu zdravila zmodřinovaným obličejem. Vše ale dobře dopadlo a Medvěd za to opravdu nemůže.
Večer jsme diskutovali nad mnoha ožehavými tématy a předávali si zkušenosti mezi oddíly. Kolem desáté hodiny jsme se rozdělili a starší a mladší. Starší jedinci byli během meditování (tentokrát ne na louce) zahnáni do krytu kvůli jaderné havárii. Zde jsme při světle několika svící řešili několik problémů, ke kterým může při takové situaci dojít. Z krytu jsme se dostali asi po 2.5 hodinách a ještě jsme chtěli pokračovat. Mladší účastníci dostali za úkol rozhodnout, koho z nabízených lidí by naočkovali vakcínou proti viru HIV. Dlouho do noci se pak znovu diskutovalo nejen nad těmito „psychohrami“, jak je organizátoři nazvali.
V sobotu ráno jsme zkoušeli studovat různé cizí kultury. Byli nám představeni zástupci vietnamské, arabské, švédské a ekvádorské kultury. Vařili jsme speciální tradiční jídla, tančili národní tance a učili se básničky či písničky, ale rozhodně jsme se také dozvěděli spoustu nového a výborně se pobavili. Odpoledne opět přišel fyzicky náročný program. Stavěli jsme pro své týmy osady, továrny, obdělávali pole, dolovali různé nerostné suroviny a hlavně spousta z nás nezapomene na nekonečné zásobování vodou. Můj černý tým totiž vyhodnotil jako nejlepší polohu osady na kopci nad skálou a stálý přívod vody byl v podstatě nemožným úkolem. Tato hra všechny vyčerpala natolik, že večerní sledování filmů a diskuzi s Pudilem a knězem Mikulášem zvládli bez usnutí jen ti, co si nainstalovali sirky do očí. Sami jsme se osobně přesvědčili, že takto se usnout opravdu nedá – sirky totiž často popíchají celé víčko a delší sledování filmu by bylo velice bolestivé, tak jsme zvolili bezsirkové sledování, které vystřídal spánek.
Vzhledem k tomu, že každý z nás měl nějaké pracovní či studijní povinnosti, museli jsme se sbalit brzy a opustit Esperii o trochu dříve než ostatní oddíly. Byli jsme obdarováni semínky slunečnice, aby se nám v novém životě úrodněji žilo. Někteří je snědli už po cestě, jiní čekají na jaro, aby je mohli zasadit.. Každý si přišel na své..
Esperia 2008 byla vynikající akcí, která v mnohém překonala Tibet. Děkujeme organizátorům a těšíme se na další ročník!!
Lukáš