Hokulo 6.3. 2010
Hokulo 6.3. 2010
Atmosféra letošního Hokula se od té loňské nemohla odlišovat více: žádné kaluže uprostřed hřiště, žádná mokrá mlha a mraky. Místo toho sluníčko, modré nebe a zrána lezavý, čerstvý mráz. Letos jsme si také mohli dovolit tři týmy: jeden vlčácký a dva skautské. Na první z nich, na vlčácký tým Buldoci ve složení Tadeáš, Prokop, Adam, Jarek a Monty, by pravděpodobně většina kanceláří odmítla vůbec vypisovat kurzy, ve své kategorii představoval naprostého favorita, za jehož účasti ostatní hrají pouze o druhé místo. Ve starší kategorii byly naše ambice o poznání skromnější, tým Skruž ve složení Lipo, Snake, Matěj, Bublina mohl hrát roli černého koně turnaje, tým Bílá Růže s Jednou, Vojtou, Pavlem a Betonem dorazil do společnosti o poznání starších a silnějších protivníků spíše sbírat zkušenosti na další ročníky.
Od loňska se také změnil herní systém: v každé z kategorií se účastnilo pět týmů, o vítězi tak měla rozhodnout pouze celková tabulka bodů po všech vzájemných zápasech, žádné přímé vyřazovací boje se nekonaly. Jako první se představili Buldoci a nezaváhali. Svého soupeře přejeli 13:0, o góly se postarali Tadeáš s Prokopem, Adam v bráně neměl mnoho práce a v obraně se střídali Jarek s Montym. Ten přišel na sraz trochu nečekaně a projevil přání hrát za náš tým.
Skautské týmy si odbyly úvodní zápasy ve vzájemném střetnutí. Nečekaně vyrovnané utkání nakonec vyhrála Skruž, několika dobrými zákroky se blýsknul Beton, svou střeleckou kvalitu potvrdil Snake. V dalším zápase se však Skruži nevedlo zdaleka tak dobře. Proti nejlepšímu skautskému týmu a posléze vítězi celého turnaje naši předvedli výkon na samotné hranici ostudy, výsledných 9:0 se jevilo ještě milorsdně. Do závěrečného hvizdu bojoval jen Matěj. Lipo se Snakem zjevně šetřili síly na další zápasy a chudák Bublina v brance už moc zachránit nemohl. Mnohem napínavější byla poslední dvě utkání Skruže. Proti týmu Sedmičky se na malé branky dlouho hrálo za stavu 1:1, naši sice bez problémů opanovali hru, ale ne a ne se střelecky prosadit. Teprve sedm vteřin před koncem se Snake napřáhl k parádní ráně a zvýšil na 2:1. Poslední zápas se rozhodoval podle podobného scénáře: opět dlouho vyrovnaný stav a opět rozhodnutí v posledních minutách. Celkově výborné druhé místo.
Pro Bílou Růži dopadlo druhé utkání smolně, vedli 1:0, ale soupeř hrál dost tvrdě, podle Jendových slov ošklivě hákoval a vůbec si nebral servítky. Vyrovnávací gól na sebe nenechal dlouho čekat a celkově z toho vyšla nešťastná remíza. Naproti tomu Zápas s velkým Z přišel pro náš mladší tým jako třetí. O hlavu větší protivníci dostávají lekci z efektivity, už během první třetiny inkasují první gól. Během následujících dvou třetin se náš tým zuby nehty brání, brankář Vojta vytěsňuje tenisák mimo tyče nejspíš i za pomoci černé magie, Beton s Jednou a Pavlem se jen tu a tam pokouší o nějakou smysluplnější akci, jinak především zdržují a sbírají drahocenné vteřinky. Vítězí 1:0. Ve čtvrtém utkání proti vítěznému týmu se hraje především o čest. Šance na vítězství je samozřejmě mizivá, protivník je přeci jen lepší. Přesto se Bílá Růže nevzdává, Pavlovi se dokonce daří vstřelit čestný gól, díky kterému může odejít náš tým ze hřiště sice poražen, ale se vztyčenou hlavou. Odměnou za sympatický výkon je celkové třetí místo a velmi nadějné vyhlídky na příští rok.
Vlčácké zápasy se odehrávají trochu mimo pozornost diváků. Ne snad že by náš tým nehrál dobře, právě naopak. Výsledky jako 9:1, 16:0 a podobně začínají zlehka nudit, Buldoci si většinou na hřišti dělají, co se jim zamane, gól přes půl hřiště si vstřelí i obránce Jarek. Poslední zápas znamená pro Tadeáše derniéru ve vlčácké kategorii a zápas se brzy mění v exhibici. Technicky skvěle vybavený Prokop soupeře často deklasuje do role cvičných kuželů, Adam bez potíží pálí góly od své vlastní branky a Tadeáš je skvělý jako vždy. Konečný stav je asi 23:0, možná o něco víc, rozhodčí Bobr dokonce z legrace odpíská trestný nájezd proti našemu týmu, aby se něco dělo, ale protivník i tuto šanci promarní a během další minuty asi pětkrát inkasuje. Dosti slov, zkrátka se podařilo obhájit loňské vítězství i Tadeášovu cenu pro nejproduktivnějšího hráče. Už teď se jistě jeho budoucí protivníci ve skautské kategorii klepou strachy… A co bude za rok s naším vlčáckým týmem? Žádný strach, máme přece Prokopa s Adamem…