Hokulo 7.3.2010 (2. den)
Po sobotních bojích vlčat a skautů pokračoval v neděli tradiční hokejbalový turnaj Hokulo zápasy roverů.Sešlo se 9 družstev , takže bylo rozhodnuto o systému 3 skupin po třech, ze které postoupí 2 nejlepší týmy do dalších 2 skupin po třech, ze kterých první dva postupují do vyřazovacích bojů (semifinále, následně finále).
Když jsem ráno dorazil na hřiště, tak už tam většina týmů trénovala. Za náš tým jsem tam byl zatím já, Snake a Hebi a po chvíli dorazil i Žabák. Milda psal, že bude mít asi zpoždění a Čaroděj nikde. Zatímco jiné týmy pilně trénovali, my jsme se připravovali tak, že jsme sháněli hokejky a Čaroděje.
Naštěstí pro nás se zahájení jako vždy protáhlo a navíc jsme pár minut získali hloupými dotazy, takže ve chvíli, kdy začínal náš první zápas z Rychlou rotou, tak dorazil Milda a ve chvíli kdy jsme vedli 2:0 dorazil Čaroděj. Na našeho soupeře jsme si věřili a ukázalo se, že oprávněně. Byl to nakonec náš nejjednodušší zápas v turnaji. I díky ne zrovna jistému brankáři soupeře jsme si s chutí zastříleli a vyhráli 6:0 a tím si v podstatě zajistili postup do dalších bojů. Následující zápas ve skupině jsme tak mohli odehrát v pohodě. Trpělivou hrou ze zajištěné obrany jsme získali vedení, které jsme postupně zvyšovali. Nakonec jsme vyhráli 3:0 a poustoupili z prvního místa do čtvrtfinálové skupiny.
Ve čtvrtfinálové skupině na nás čekali týmy To čumíš na mě a Šumafuk. První zápas jsme hráli s papírově přijatelnějším soupeřem, týmem To čumíš na mě, ale nakonec bylo všechno jinak. Na začátku zápasu jsme měli dvě šance, ale pak soupeřův útočník Jirka rukou zachytil naše vyhození z obrané třetiny a střelou pod padajícím brankářem poslal svůj tým do vedení. Toto narušilo naše sebevědomí a přestože jsme měli více ze hry, tak v rozhodujících okamžicích jsme nedokázali přesně zakončit. Navíc soupeř vycítil svoji šanci a pozorně a obětavě bránil své vedení. Přes všechnu snahu se nám nepodařilo vyrovnat. Tato ztráta znamenala, že následující zápas se Šumafukem musíme vyhrát, pokud chceme postoupit do vyřazovacích bojů. Šumafuku chyběl pro zranění brankář a proto musel Bobr zaskakovat v brance. My jsme začali tlakem, ale toho využívali Pivo z Lístkem k rychlím protiútokům a jenom nepřesné zakončení nebo zákroky Bráchy nás uchránili od pohromy. Dlouho se nám nedařilo najít recept na obranu Šumafuku, až teprve na konci druhé třetiny se nám podařilo prosadit se. Poslední třetina byla taky velmi nervozní, protože jediný gól do naší branky nás mohl poslat domů. Až druhý gól minutu před koncem nás uklidnil. Hodně jsme si oddychli a po vítězství 2:0 jsme díky nejlepšímu skóre, postoupili z prvního místa do vyřazovacích bojů.
V semifinále jsme se potkali se stejným soupeřem jako loni. Hned na začátku jsme dali gól, poté co uplatnil Žabák svůj důraz před brankou a vypadalo to, že bychom mohli tento duel v celku bez problémů zvládnout. Ale ještě před koncem třetiny, se útočník soupeře dostal po skrumáži před naší brankou k odraženému tenisáku a střelou, která se skryla za našeho obránce srovnal. A na začátku 2.třetiny bylo ještě hůře. Po naší špatné rozehrávce se soupeřův útočník dostal na pravé straně k tenisáku a pohotovou střelou k pravé tyči poslal svůj tým do vedení. To nás rozhodilo a do konce třetiny se nám nedařilo. Před závěrečnou třetinou jsme si řekli, že náš soupeř už nemůže a že máme nato aspoň srovnat. A zadařilo se. Nejdřív Milda nahrál zpoza branky Hebimu, který krásně zavěsil a chvíli na to se nám podařil dokonalý obrat, když opět Milda nahrával zpoza branky a tentokrát zakončoval Čaroděj. Náš soupeř se nezmohl na odpověď a mohli jsme slavit postup do finále.
Ve finále nás čekal tým Kanců (Poutníci), kteří v boji o finále porazili několikanásobné vítěze Šumafuk. Kanci posílili o nového zkušeného borce a bylo jasné, že to bude pro nás hodně těžké. Pak přišla naše obrovská šance, kdy se na pravé straně uvolnil Milda, jeho střelu brankář jen s obtížemi vyrazil před sebe, bohužel pro nás těsně před Čarodějem, který by dorážel do prázdné branky, odpálil tenisák do bezpečí obránce soupeře. Druhá třetina začala náporem Poutníků. Dvě nebezpečné střely náš brankář chytil a jednou mu pomohla tyčka. Když už se zdálo, že tento nápor přežijeme, tak se nová posila Poutníků ujala tenisáku na své polovině, obešla našeho obránce a zkušeně zakončila svoje sólo střelou pod víko. A bohužel za chvíli bylo ještě hůře. Jeremi vyslal na branku další svoji nebezpečnou střelu, která se na chvíli schovala za našeho obránce a Brácha ji tentokrát nechytil. Stav 2:0 byl hodně nepříjemný, ale ještě do konce druhé třetiny se podařilo snížit. Čaroděj byl důrazný před brankou soupeře a na několikrát se mu podařilo dostat tenisák do branky. V poslední třetině jsme tlačili, hra se odehrávala spíše na polovině soupeře. Ten, ale pozorně bránil a když už jsme se dostali k nějaké šanci, tak nám chybělo i trocha toho štěstí a klidu v zakončení. Třicet sekund před koncem jsme sáhli ke hře bez brankáře, ale vyrovnat se nám nepodařilo. Naopak dvě sekundy před koncem jsme dostali gól do prázdné branky a prohráli 3:1.
Takže jsme skončili stejně jako minule druzí. Tento rok jsme hráli asi nejlépe v celé historii našeho týmu a vítězství byli nejblíže. Ale na druhou stranu jsme mohli skončit již ve skupině, takže chvilkové zklamání z finálové prohry vystřídala spokojenost. A kdo ví, třeba příště vyhrajeme.
Brácha
