Hokulo 9.3. 2008
Hokulo
V neděli se měl odehrát druhý poločas turnaje Hokulo 2008, tentokrát jeho roverská část. Po úvodním čekání a následných proslovech se mohlo přistoupit k samotné hře. Úvodem by se snad slušelo zmínit ty, kteří náš oddíl reprezentovali: Brácha, Čaroděj, Žabák, Medvěd, Pepa a já, tedy Vojta. Z lavičky nás ještě povzbuzoval Rohlík, ten se však do hry nezapojil.
Štěstěna nám přála hned v několika ohledech. Byli jsme totiž nalosováni do tříčlenné skupiny, jediné vítězství by nám tak pravděpodobně zajistilo postup, navíc (nebudeme si nic nalhávat) se skuteční favoriti ocitli v jiných skupinách. Vzhůru tedy k prvnímu zápasu: z pohledu nestranného pozorovatele asi velice nudný zápas bez větších šancí na obou stranách, po dvou třetinách nerozhodný stav nula nula. A pak přišel mnohokrát diskutovaný moment: Brácha vyhazuje tenisák z brankoviště, ten prosviští hloučkem hráčů a zapadne do rohu soupeřovy branky. Je zjevné, že v letu několikrát zakřivil trajektorii, musel tedy být tečován a gól je po krátké hádce uznán. Naneštěstí dodnes nikdo neví, kdo svým dotykem k brance přispěl, do statistik bylo zaneseno Žabákovo jméno, ale to hlavně z toho důvodu, že nebyl přítomen a všem bylo trapné chtít gól pro sebe.
Druhý zápas se tedy nesl v uvolněné atmosféře, o nic nešlo ani jednomu týmu, mohli jsme nasadit béčko a odpočívat. I tak jsme zvítězili jedna nula a probojovali se na první místo ve skupině.
Následuje dlouhá pauza, během níž se dostaly ke slovu předvším Medvědovy křížaly (díky za ně!), hrajeme s tenisákem ping-pong a všemožně se nudíme. Další zápas se však již blíží…
Ještě několik slov o našem pojetí hry: vycházíme ze zajištěné obrany (ve čtyřech po sobě jdoucíh zápasech jsme neinkasovali), naše hra není nijak zvlášť pohledná, dáváme průměrně jeden gól na zápas. Zdobí nás především efektivita. Je taky dost možné, že nebýt onoho prvního sporného gólu, utrpí naše sebevědomí a nevyhrajeme už nikdy nic. Jenže na prvních gólech často stojí výsledky celých turnajů (viz Řecko a jeho nečekaná výhra nad Portugalskem na ME 2004)…
Po prvním zápasu v postupové skupině (vítězství 1:0) se nám poněkud rozkládá tým. Žabák, Medvěd i Pepa odcházejí ve vidině nedělního oběda, zůstáváme tak ve třech lidech a s mizivou šancí na úspěch. Druhý zápas (opět o nic nejde, oba týmy postupují) se proto nese v přátelské atmosféře, protivníci nám dokonce půjčí jednoho své hráče, protože nás není dost. Asi to pro něj musel být dost schizofrenní pocit, když nakonec vstřelil branku svému vlastnímu týmu… Každopádně vítězíme 2:0, historie se na nic ptát nebude.
V rozhodujícím semifinálovém zápase narážíme na favority celého turnaje, na jeden z týmů Sedmičky. Bohužel jsme se asi nechali unést slibným útokem v první minutě a nepohlídali si dostatečně obranu. Bobr nám dává první gól, Brácha je paradoxně poprvé pokořen až v pátém zápase, který se oproti předchozím čtyřem hraje na poloviční branky. Snažíme se (v půli se vrací do hry navrátivší se Pepa), ale soupeř je skutečně nad naše síly. Znovu inkasujeme (tentokrát od Lístka) a poslední minuty hrajeme jen o čest. Čaroděj sice po závaru v brankovišti střílí kontaktní gól, na srovnání máme však jedinou vteřinu a takové zázraky se nedějí ani v realitě. Jsme po zásluze poraženi silnějším soupeřem a jdeme si zahrát o třetí místo.
Únava se podepsala i na posledním zápase, prohráváme tuším 6:0 a obsazujeme konečné čtvrté místo.
Myslím, že tým, který se jmenuje Trosky a má všehovšudy jednu vlastní hokejku (za zbytek veliký dík Tadeášovi a jeho rodině), nakonec docela zazářil…