Ivančena 26.4.2008
Ivančena 2008
Když jsem v sobotu ráno 26.4. přišel na parkoviště u letadla, které bylo místem srazu, postávala zde již početná skupinka děvčat z 2. roje Šotci a trochu méně početná skupinka našich vlčat v čele s Bráchou. Nakonec nás Ostnovců bylo celkem 17, což je počet velice slušný. Vedle Bráchy se tedy účastnili tito: Rohlík, Joke, Sox, Čaroděj, Jenda, Pavel H., Vojta H., Matěj, Vojta Š., Monty, David, Vojta R., Martin B., Jarek, Snake a Medvěd. (Rád bych zde podotkl, že po dopsání tohoto seznamu jsem si uvědomil, že bychom měli urychleně rozdat nějaké přezdívky, nebo se nám situace vymkne z rukou.) Společně se Šotky jsme nastoupili do předem objednaného autobusu a vyrazili směr Beskydy. Cesta by proběhla vcelku poklidně nebýt nepochopitelného bujarého veselí v zadních řadách a zpěvu opravdu hrozných písní také z těchto míst. Nepomohly ani káravé pohledy, ani hlasité narážky z našich řad, rozdováděné Šotky nešlo utišit.
Řidič odvedl skutečně dobrou práci a zavezl nás až k poslednímu parkovišti pod vrcholem, takže jsme si ušetřili zdlouhavou cestu vesnicí a potyčky s místními opilci. I když nás čekala několikakilometrová cesta do kopce, některým (Rohlík s kamarádem a Medvěd) to bylo málo a rozhodli se uspořádat běh k vrcholu a po malé přestávce taky výběh na Lysou horu. Tito tři lidé se tudíž od nás asi po dvou metrech odpojili a pokračovali v poněkud svižnějším tempu vzhůru. Jako každý rok se cesta neobešla bez čekání na opozdilce, kňourání, hádky o batoh a ztráty jednoho, či více členů. To však k těmto akcím patří a já bych si je bez toho ani nedovedl přestavit. Všichni ale nakonec úspěšně dorazili, ztracení členi byli nalezeni a naoko utahaná vlčata brzy našla ztracené síly. Asi půl hodiny jsme trávili čas obvyklými rituály jako je focení před mohylou, pokládání popsaných kamenů na další popsané kameny a utrácení peněz za zbytečnosti v přistavených stáncích. Dokonce se nám podařilo stihnou slavnostní obřad, takže jsme (ne)slyšeli a (ne)viděli (jak kdo..) přední představitele českého skautingu a společně si zazpívali hymnu Československé republiky.
Potom byla každému členovi položena otázka, zda chce dál pokračovat na Lysou horu, nebo se chce vrátit s vedením Šotků. Až na pár vyvolených se všichni rozhodli pro sestup dolů, takže se náš počet radikálně snížil. Na Lysé nás opět čekalo běhavé trio, které nebylo navzdory všem předpokladům ani moc utahané a po krátké konverzaci se od nás zase odpoutalo. Jestli při cestě dolů zvládlo vyběhnout i na okolní vrcholy, se dodnes neví. V místní restauraci jsme si museli vystát dlouhatánskou frontu, bohužel selhaly pokusy Šotků o sbalení nějakého pohledného skauta stojícího alespoň o tři místa vepředu.
Jak jistě víte, cesta zpět je vždycky daleko kratší. Zde k tomuto jevu hlavně přispěl vydatný sráz, naštěstí se nikomu nic nestalo. U autobusu nás netrpělivě očekával zbytek oddílu a po nástupu a společném focení jsme uondáni nasedli do autobusu a teď už poklidně dorazili do Olomouce.
ČARODĚJ