Náměšť na Hané 20. 3. 2010
Výprava do Náměště na Hané 20. 3. 2010
Meteorologové sice slibovali na druhou polovinu března nečekané teplo, zrána však mezi domy zůstal noční chlad a přinejmenším teplota na nádraží Olomouc-město nijak nenasvědčovala tomu, že nás čeká jeden z nejteplejších dnů, jaké se v roce 2010 zatím vyskytly. Na místo srazu jsem dorazil se skoro hodinovým předstihem, na nikoho jsem pochopitelně nenarazil, a tak jsem chvíli bloumal okolními ulicemi. Když jsem se vrátil, čekal už na lavičce Bublina, o chvíli později dorazili i ostatní: Jarek, Tadeáš, Prokop, Vojta, Pavel, Jenda, Ondra, Matěj, Snake, Upír, Míša a Brácha. Původně chtěl jet i Adam, jak jsme se však dozvěděli z telefonátu s jeho maminkou, spletli si místo srazu a hledali nás na hlavním nádraží. Než ale se vše vysvětlilo, byli jsme už dávno na cestě napříč hanáckou rovinou...
V Náměšti jsme se vydali přímo po silnici k zámku, zprava jsme ho obešli (pod vedením Prokopa s Míšou) a vyrazili po turistické značce směrem k lesu. Slunce si mezitím jakžtakž poradilo s ranními mlhami a bundy byly brzy zbytečné. Z Terezského údolí vanul vlhký, jarní vzduch a ve stínu pod korunami stromů tály poslední zbytky sněhu. Na úvod jsme si zahráli speciální hoňku na hromadě klád u cesty, nejlepší taktiku vymyslel asi Matěj: jednou nohou stát na malém izolovaném polenu, druhou nohou rozkývat jedinou příchozí cestu, a bránit tak pronásledovateli v průchodu.
Další cestu po cyklistické stezce na západní hraně údolí jsme si zkrátili tradiční hrou na poutníka v lese s masožravými srnkami, další přestávku jsme učinili až v dostatečně zašiškovaném lese. Brácha vysvětlil legendu o skřetích nájezdnících plundrujících okolní lesy a mohli jsme se pustit do obvyklé bojovky. Skřeti se bránili vskutku udatně, ale proti zničující přesile neměli větší šanci. Chvíli jsme ještě podumali nad záhadným původem mandarinek roztroušených po lese a pokračovali dál.
Jen několik set metrů před rozcestníkem se nám cesta začala zdát příliš dlouhá, a tak jsme raději zabočili bahnitou stezkou doprava s tím, že směrem dolů nemáme kam zabloudit. Svým způsobem to byla pravda. Sice jsme se potáceli křovím a bahnem o něco déle, než jsme původně předpokládali, ale nakonec jsme se úspěšně sestoupili do údolí. Mezitím proběhla etapa Huang – He, sice průběh brázdou, na jejímž dně tekl potůček, ztížený nepřátelskými ostřelovači. Suverénně nejlépe si vedl tým Ondra – Prokop, zvolil taktiku nevnímat zásahy a prostě běžet. Tou dobou jsme ještě netušili, že nás brzy čeká i skutečné překonání řeky.
Potok Šumice bychom po zkušenostech z léta sotva poznali, koryto se rozšířilo o několik metrů a uprostřed toku vznikl docela slušný proud. Měli jsme asi dvě možnosti: vrátit se stejnou cestou zpět, anebo řeku přebrodit. Volíme druhou možnost s tím, že když to zvládl před našimi zraky traktor, zvládneme to taky. Zouváme boty, kasáme nohavice, Upír s Matějem se ještě snaží vymyslet nějaké alternativní řešení, ale i oni nakonec nemají na vybranou. Voda studí jako led a kameny nepříjemně píchají do bosých chodidel. Na druhý břeh se dostaneme všichni, Jarek pravda poněkud zmáčený, ale nevypadá to, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Prokop s Míšou dokonce chtějí bosky pokračovat dál, ale to jim pochopitelně zakazujeme.
Pokročili jsme tedy údolím směrem k Náměšti. Brzy jsme minuli naše tábořiště z roku 2006 a dostali se k turistickému přístřešku u studánky. Brácha přerušil všechna probíhající dračí doupata a zavelel k druhé etapě: japonský císař má pro naše cestovatele hned několik hádanek. Víceméně šlo o všelijaké sirkové logické hříčky, tu a tam se vyskytl zjevný chyták: rozdělte čtverec na 13 stejných částí, rozkrojte dort třemi řezy na osm stejných částí a podobně.
Na zpáteční cestě se ještě stavujeme u amfiteátru, jelikož se však Matěj pravděpodobně chce zabít na lešení a ostatní to k podobným činům motivuje, raději ho urychleně opět opouštíme a míříme k nádraží. Jarek se nám ještě snaží vysvětlit, proč a jak zbil svého spolužáka Šlezara; než přijede vlak, sledujeme skupinku militantních vesnických pohůnků s maketami samopalů a dostáváme se do konflitku s nějakou podzemní ženou, které prý kvůli nám cosi málem spadlo na hlavu. Nejprsten dostává Prokop. Tolik událostí onoho dne. Pokud tedy za událost nepovažujeme Bráchovo znovuzvolení na post střediskového vůdce...