Ringo turnaj 22. 2. 2009
Ringo turnaj 22. 2. 2009
Toho dne nám přálo štěstí. Kdybychom se vydali na jakoukoli výpravu do okolí Olomouce, beznadějně bychom zapadli do závějí. Naštěstí se na Den sesterství konal jenom turnaj v ringu, příjemném sportu, který si můžete hrát i v tělocvičně. Náš oddíl si také poprvé po dlouhé době zkusil pořádání střediskové akce, sice velmi skromné, ale myslím, že nakonec poměrně zdařilé. Možná by se z únorového ringo turnaje mohla stát pěkná tradice…
Po počátečních problémech se sítí a s vyznačením hřišť, které jsme nakonec úspěšně vyřešili pomocí lepicí textilní pásky, a několika střetech s paní, patrně zaměstnankyní ZŠ Zeyerova, jejíž životním posláním je bránit obutým lidem ve vstupu do tělocvičny, mohl turnaj směle začít. Organizátory jenom zmátl počet týmů, z turnaje pro mladší členy se totiž vyklubal turnaj víceméně roverský, ve vlčácko-světluškovské kategorii totiž byly pouhé dva týmy, ve skautské kategorii rovněž, jenom týmů roverských se sešlo hned sedm.
Náš oddíl reprezentoval v každé kategorii jeden tým: Bílá Růže (Pavel, Vojta, Tadeáš) v nejmladší, Svišti (Snake, Oslík, Jenda) ve skautské a a v roverské Pařezi (ne, opravdu tam má být měkké i, zeptejte se Čaroděje) ve složení Čaroděj, Vojta, Luke, Michal a po jejich odchodu na několik posledních zápasů i Brácha.
Hned po prvních zápasech začínalo být jasné, jak bude asi vypadat konečné pořadí v mladších kategoriích. Naši skauti ve vyrovnaném utkání porazili naše vlčata, na druhém hřišti zase starší Šotci porazili mladší Šotky, žádné velké překvapení se tedy nekonalo. My, Pařezi, jsme po nepříliš přesvědčivém výkonu porazili tým Zlatá třicátá a de facto si hned zajistili postup z tříčlenné skupiny. Nebudeme si nic nalhávat, rozdělení roverských týmů do dvou skupin nám nahrávalo, v naší skupině se totiž vyskytovaly spíše týmy slabší, zatímco se silnější týmy v druhé skupině navzájem vyřazovaly.
Celý turnaj se jinak nesl ve velmi přátelské, skoro bych řekl rodinné atmosféře, nešlo o žádná vyhrocená střetnutí, hrálo se uvolněně, bez vypjatých emocí, spíš pro radost ze hry než pro nějaké velké vítězství. Bílá Růže mezitím porazila Vevýšky (šotkovský tým světlušek) a Svišti si poradili s Likvidátory (šotkovský tým skautek), o pořadí v mladších kategoriích tedy bylo rozhodnuto, naše týmy obsadily první místa. Pařezi zase bez větších potíží porazili tým Old-Ending. O menší rozruch se ještě postarali Oslík se Snakem, když si na ně přišla stěžovat ona paní, strážkyně tělocvičny, že prý lezou po lanech ve vedlejší tělocvičně a Oslík snad i kohosi postříkal hadicí (to se mi však nepodařilo ověřit). Každopádně bylo poté možno oba výtečníky spatřit, jak za trest sedí v protilehlých koutech tělocvičny.
Zhruba o půl jedné Brácha vyhlásil pořadí skautské a vlčácké kategorie, předal bonbony a čokolády a členi se odebrali domů. Roverský turnaj ještě neskončil. V semifinále jsme se vítězně střetli se Stařenkami a ve finále, pro nás paradoxně nejjednodušším zápase, jsme nedali šanci týmu Dva a půl chlapa (Kamzík, Střelka, Žeros). Náš oddíl tak zvítězil ve všech třech kategoriích. Kéž by se něco podobného podařilo třeba na Hokulu…
Po bleskovém úklidu tělocvičny, krátkém tlachání v kroužku před školou a pojídání čokolády jsme vyrazili po namrzlých olomouckých chodnících domů.