Střediskový sraz 11. 10. 2009
Střediskový sraz 11. 10. 2009
Déšť. První slovo, které každému vytanulo na mysli několik vteřin po probuzení. Šedá obloha, mraky od obzoru k obzoru, depresivní předpověď počasí. Náš oddíl k onomu datu oficiálně čítal třicet osm zaregistrovaných osob, na nádraží jsme však s Bráchou zprvu zůstali úplně sami, obklopeni houfem členů z ostatních oddílů, marné bylo naše vysvětlování, že nějaké členy opravdu máme a většinou na výpravy jezdí… Před naprostým debaklem nás nakonec zachránili Matěj, Vojta s Pavlem, Tadeáš s Prokopem, nastydlý Jenda a za vedení ještě Medvěd a mírně uflámovaný Čaroděj. Díky vám všem! A hanba každému, kdo se zalekl podzimního deštíku a usoudil, že radši zůstane pěkně v teple doma…
Organizátoři mezitím rozhodli, že sraz přesunou do klubovny Sedmičky, jelikož se z Hrubé Vody stalo nehostinné bahniště. Celé středisko se tak na povel napěchovalo do autobusu číslo 12 a odjelo do Hejčína. Mezitím počasí přijalo naši kapitulaci, pršet brzy přestalo a dokonce vysvitlo slunce. Nastoupili jsme, zapokřikovali a sehráli pár tradičních seznamovacích her.
Po nich přišla na řadu hra bojová. Po krátkém dohadování, jestli rozlišovací dresy páchnou příliš nebo jen mírně, jsme se rozdělili do třech týmů, v klasické tenisákovo – šiškové bojovce bylo cílem ukořistit nepřátelskou vlajku a tím vyřadit tým protivníků ze hry. Výsledky byly vcelku smírné, dva týmy obsadily jednou první a jednou poslední místo, třetí tým zůstal dvakrát druhý.
Krátká svačinka, vydechnutí pod verandou, kterou statik před několika týdny svým expertním posudkem prohlásil za životu nebezpečnou, a zpátky do zahrady. Následuje rozplétání živého gordického uzlu, vázání ambulančního uzlu a před trojnožkou ještě „ulička smrti“ – probíháte špalírem z lidí, kteří mají ruce napjaté před sebou a zvednou je těsně před vámi. Někteří běhali se zavřenýma očima, někteří s foťákem v ruce, někteří po dvojicích, někteří proti sobě každý z jiné strany, někteří tak nízko, že ruce nebylo třeba zvedat.
Dostavila se další přeháňka a zahnala nás pod střechu. Pár lidí se rozhodlo v den Velké Pardubické zahrát Dostihy a sázky, zbytek se rozprostřel k různým stolečkům, kde se v poklidné, uvolněné atmosféře hrálo všechno možné od Bangu po Agricolu.
Závěrečný nástup, poděkování organizátorů účastníkům i poděkování účastníků organizátorům a konečně předání světlemodrého březového lístku Šmoulovi. Nemůže chybět ani „Pětka, pětka, pětka, jdeme hnedka teďka!“… Celá akce končí už ve dvě odpoledne, na pořádný střediskový sraz i s velkou hrou, která ten den bohužel zůstala jenom na památečních kartičkách, se můžeme těšit nejspíš až na jaře.
Mě ani příště žádný déšť neodradí. A co tebe?
Vojta