Vánoční schůzka 18. 12. 2009
Vánoční schůzka 18. 12. 2009
Do Štědrého dne zbýval necelý týden, počasí pojalo těch pár předvánočních dnů vskutku slavnostně: v úterý začalo sněžit, a tak když jsme se v pátek sešli ve vyhřáté klubovně, pokrývaly už olomoucké chodníky dobré dva centimetry sněhu. V předsíni se chystalo cukroví, stromeček zářil všemi barvami a z Medvědova notebooku se linula jedna koleda za druhou. Jak už tomu na vánočních schůzkách bývá, přišel prakticky každý, záhy se proto ukázalo, že nabídka míst k sezení zdaleka nepokrývá poptávku, sedělo se tak na oknech, na lavičkách přinesených z horní klubovny, na zemi, sedělo se zkrátka všude a do klubovny jsme se i s návštěvou, Pepou a Ginem s malou Barborkou, vměstnali jen tak tak.
Abychom si tepla víc vážili, odebrali jsme se na mráz před klubovnu a sehráli sněhovou bitvu. Mezitím se docela setmělo, rozsvítily se lampy a my se znovu shromáždili uvnitř. Snake se ujal přípravy tradičního kakaa a došlo na koledy prokládané scénkami. Zatímco kvalita zpěvu kolísala a úspěch se dostavil jen u osvědčených zvukových konstant „dudlaj, dudlaj, dudlaj, dá“ či „hajdom, hajdom, tydlidom“, scénky překvapily po všech stránkách. Zaujala především družina Lišek, velmi originální předvádění událostí z výprav v minulém roce sice trochu připomínalo spiknutí proti Bráchovi, tvůrci to však vehementně popírají, budeme jim tedy věřit. O druhý bod jejich programu se postarali bratři Machytkové, od tábora ještě rozvinuli své žonglérské schopnosti, naprosto si získali publikum a už teď se těším na jejich další vystoupení. Bílá Růže potom předvedla Bang naživo a zjevně improvizované bodování stanů, následovala klasická střílečko-mlátičková scénka z divokého Západu v podání Jarka a kolektivu. Mladší potěšila dějem, starší alespoň poctivým naplněním žánru.
S přibývajícími minutami prudce gradovala vánoční atmosféra, Medvěd přinesl ořechové skořápky, svíčky a lavór s vodou, zadost tak bylo učiněno vánočním zvykům, i když letos se nesly v poněkud netradičním duchu. Zasněné pozorování mihotajících se plamínků pohupujících se nad hladinou a tiché rozjímaní o věcích příštích totiž brzy omrzelo, Joke začal lavór zvolna rozhoupávat a vytvářet umělé vlnobití… V závěrečném boji posledních tří lodiček už všichni hlasitě křičeli a fandili, kdyby někdo v té chvíli procházel za oknem, nejspíš by poklidnou vánoční tradici nepoznal. Možná by nebylo od věci ji zařadit jako program na některé z výprav během roku.
Na vánoční schůzce se s námi také oficiálně rozloučili Lukáš s Michalem, časová vytíženost jim nedovolí nadále pracovat pro oddíl… Těžko je v jejich rozhodnutí viklat, prý nemají na vybranou. Škoda, veliká škoda…
Předávání dárků se letos ujal Joke, hned čtyři dary obdržel celý oddíl od svých družin, o největší rozruch se postarala Matějova družina s příslibem televize do klubovny. Pravda, pokud k ní seženeme vhodné místo a anténu, stále tu zůstane otázka, k čemu nám proboha bude dobrá. Uvidíme. Vánoce jsou svátky klidu a míru, svátky fantazie a snění, proč si je kazit zbytečnými otázkami…
Když píši tento zápis, zbývá do konce roku 2009 necelých jedenáct dnů. Přeji Vám všem, abyste prožili poklidné Vánoce a aby onen rok, který si už oklepává boty na prahu současnosti, byl alespoň tak dobrý jako rok, který nás zvolna opouští.
Veselé Vánoce!
Vojta
