Výprava do Lošova 8.11. 08
Výprava do Lošova 8. 11. 2008
Přišel listopad a s ním první ryze podzimní výprava do šedé, melancholické krajiny s holými stromy a oblohou pokrytou jediným rozplizlým mrakem.
Přestože šlo o výpravu skoro tajnou, podrobnosti jako čas srazu a návratu byly totiž zvěřejněny sotva týden předem, dostavil se nečekaný počet lidí, kolem dvaceti, asi pro tři z nich to byla vůbec první výprava, které se účastnili. Dopravit se v sobotu ráno autobusem do Lošova je však mnohem obtížnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Spolu s námi se totiž k podzimnímu výletu (případně drakiádě) rozhodly asi další dva skautské oddíly a jedno uskupení důchodců. A vysvětlujte všem ostatním, že oni můžou počkat na další jedenáctku, zatímco my se musíme svézt s touto, protože další až do Lošova nejede… Nakonec to mohlo být i horší, nějak jsme se do vozidla vtěsnali. Chvíli to sice vypadalo, že se pojede s otevřenými dveřmi a Bráchu čeká v droždínské zatáčce malé dobrodružství s odstředivou silou, ale naštěstí se lidé solidárně zmáčkli ještě víc a vytvořili ještě malý kousek místa, aby řidič mohl dveře zavřít.
Kousek za Lošovem jsme nastoupili do čtverce a zahájili výpravu pokřikem. Z dálky se k nám přiřítil podivný cyklista, teprve při bližším ohledání vyšlo najevo, že to ve skutečnosti žádný cyklista není, že se jenom Čaroděj za cyklistu přestrojil a dorazil na kole, aby mohl zase dříve odjet. Pod prvními stromy byla také zahájena celovýpravová hra na téma hledání aztéckých drahokamů. Pro někoho možná překvapivě byly tyto nalezeny hned v první etapě, kterou představovalo plížení územím, kterým procházely sochy a nemilosrdně zabíjely každého, kdo se v jejich zorném poli pohyboval. Paradoxně se často setkávaly chodící sochy a zkamenělí lidé. Kdo se ovšem do chrámu s pokladem chtěl dostat, musel rozluštit heslo. To dělalo některým družinám značné problémy, není mi známo, proč se tolik družin uchýlilo k taktice počmárat zadání co nejvíce čarami a šrafováním, aby se pod nimi původní text docela ztratil…
Po lesní cestě jsme postupovali pomalu, zhruba každých tři sta metrů se konala přestávka, nemohli jsme si totiž dovolit urazit tříkilometrovou trasu do Mariánského Údolí za hodinu. Během jednoho úseku cesty jsme také přistihli Oslíka, jak listuje v časopise o kojení, dotyčný dosud nedokázal vysvětlit, kde ho proboha sehnal.
Proběhla další etapa: průchod územím střeženým domorodci. Nutno podotknout, že nás členi docela převezli, když si vyměnili oblečení, coby zoufalí domorodci jsme se v křoví radili, kdo je kdo, ale nemohli jsme je křikem likvidovat. V poslední etapě se měli dobyvatelé pokladů dostat s naloupenými drahokamy přes krokodýlí řeku, obzvlášť se to dařilo nenápadnému Tadeášovi (situace neznalý by se mohl domnívat, že jde o starého dobrého Tadeáše, který byl už na táboře v Rešově, bylo tomu však jinak, šlo o Tadeáše zbrusu nového, tomu starému se nyní oficálně říká jenom Tade; abychom byli spravedliví, dařilo se oběma).
Nejúspěšnější družinou byly Lišky, na druhém místě skončila Bílá Růže a třetí Svišti pod velením Lipa, těm se vůbec nepovedla poslední etapa, o většinu drahokamů přišli a propadli se až na poslední místo. Brácha celou CVH zakončil oznámením, že s blíží obrovská španělská armáda, která dobrodruhy o jejich drahokamy tak či tak připraví, bohužel poté vyšlo najevo, že jsou Španělé slovy tři. Před tradiční bojovkou členi proti vedení totiž odjel jak Čaroděj, tak Lukáš s Michalem, zůstali jsme tam tedy s Bráchou a Medvědem docela sami a víc než bojovku to připomínalo slavnou stolní hru Jak to chodí v lese aneb Jatka.
Po definitivní porážce Španělů si Modroočko vlezl do kráteru v zemi a prosil nás, abychom po něm házeli šišky. Lidé mají občas podivné nápady. Nakonec jsme v šiškování Matěje přestali, abychom nevyděsili nějaké náhodné kolemjdoucí, a odebrali se po svahu dolů k ohništi, kde si někteří nacvičovali rozdělání ohně bez papíru, případně sbírali podpisy do nové stezky, která v našem oddíle doslova frčí.
Začalo drobně pršet, sešli jsme proto do vesnice, nějakou dobu se schovávali pod stříškou u hospody a nakonec odjeli vlakem zpátky do Olomouce.