Zahajovací výprava 5.9. 2009
Zahajovací výprava 5. 9. 2009
Toho pošmourného zářijového jitra se to na nádraží Olomouc – město hemžilo krojovanými bytostmi, běžní cestující si nás prohlíželi s krajní nedůvěrou a nakonec se raději vzdálili k druhému okraji nástupiště. Po krátkém zdržení dorazil Brácha, nasedli jsme do vlaku, obsadili tradiční „salónek“ na kraji vagónu a začali zjišťovat, kdo se na sraz vlastně dostavil: Jarek, Prokop, Tadeáš, Vojta, Pavel, Jenda, Ondra, Matěj, Snake, Lipo, Joke, Michal, Čaroděj, já, Luke a Brácha.
Trasa pochodu se letos poněkud změnila, o porušení tradice se postaraly České dráhy, neboť nás odmítly svézt až do Slatinic a náš spoj ukončil svou cestu už v Drahanovicích. Během jízdy jsme ještě vyslechli srdečný rozhovor dvou strojvedoucích o nefungujících světlech, hezkém počasí a zatracené šichtě, o dovolené u moře a nějakém tajemném Lojzovi, kterého jeden ze strojvedoucích onehdá potkal.
V Drahanovicích jsme chvíli rokovali o dalším postupu a motali se po vesnici kolem Černé věže, než jsme usoudili, že nemá smysl chodit mezi poli do Slatinic, a vydali se raději rovnou do lesů směrem k borovici. V listnatém hájku na vyvýšenině s výhledem na hanáckou rovinu jsme sehráli klasickou zahajovačkovou hru „na medvědy“, letos však nikdo nehrál až na krev, Jenda sice několik minut setrvával v bolestivé póze asi centimetr nad zemí, ale nakonec povolil i on, Brácha se vzdal a Pavel mi po krátkém a zoufalém visení přenechal vítězství.
Zbytek cesty utekl rychle, ukrácen pochodovými hrami (bomba, povodeň, čísla a Lukeho tučňák), ještě před jedenáctou jsme tak spočinuli na lavičkách u pomníku přerovských letců. Výběh k borovici nám zkomplikovala Sedmička, bohužel si pro zahajovací výpravu vybrala stejné místo i čas jako my. Všichni, kdo se běhu do vrchu zúčastnili, svorně potvrdili, že letos jako by byl kopec o něco vyšší, většina závodníků zdaleka nevydržela běžet až nahoru, spíš klopýtali po svahu a Jarkovi to trvalo dokonce déle, než kdyby normálně šel. Vyhrál nakonec Ondra s časem 2:09, těsně za ním Pavel 2:11, o celkově nejlepší čas se postaral Brácha, 1:20 i s vlajkou v ruce. Zatímco se ostatní rozdýchávali a Čaroděj po doběhnutí prohlašoval, že asi odejde zvracet do křoví, Snake zažehnul zahajovací oheň.
Novinky pro letošní rok: rozšiřujeme počet družin ze tří na čtyři, úterní Lišky povede nadále Joke, ve středu se budou scházet dole Svišti pod velením Lipa, nahoře Havrani s novým rádcem Upírem a ve čtvrtek Bílá Růže s Matějem v čele. Novým rádcům tímto přeji hodně štěstí a trpělivosti, tu budou potřebovat především. U ohně také byla také některá vlčata oficiálně prohlášena za skauty, Brácha nastínil systém celoroční hry, podepsali jsme se na zahajovací listinu a Ondra získal nášivku stopaře za splněné body ve skautské stezce.
Šplhání na borovici letos nejlépe zvládl Lipo (za 6 vteřin), druhý Matěj, nutno však podotknout, že po táborových událostech jsme raději zavěsili šátek o něco níž než obvykle. Po obědě proběhlo v rychlém sledu několik her: trojnožka, šišková bojovka, ponorky a banderovci. Přestože tomu ráno nic nenasvědčovalo, slunce nakonec rozehnalo mraky, a u slatinické borovice jsme si tak mohli vychutnat jeden z posledních letních dnů. Láhev s listinou jsme zakopali na novém, supertajném místě a mohli se vydat na zpáteční cestu.
Ve tři hodiny měl do Slatinic dorazit Medvěd. Na rehabilitačním oddělení mu dovolili malý výlet, čekal nás s maminkou v cukrárně a ujídal zmrzlinový pohár. Zhruba ve stejnou chvíli dorazila taky Sedmička, společnými silami jsme snědli veškerou zmrzlinu v cukrárně a postarali se asi o největší návštěvu v dějinách podniku. Ve čtyři hodiny nám jel autobus do Olomouce, do té doby jsme si povídali s Medvědem o všem možném, Jarek, Ondra a Pavel dali přednost houpání se ve stylu malých dovádivých kuřátek. Nejprsten získal Ondra, zejména za skvělé výkony v běhu a šplhání.
Zahajovací výprava roku 2009/2010 skončila na autobusové zastávce u tržnice. Letošní rok bude třináctý od vzniku Ostnovců. Doufejme, že nebude rokem smolným…
Vojta